Soustředění Trondheim

V uplynulém týdnu proběhlo reprezentační soustředění v Trondheimu. Byla to poslední možnost vyzkoušet, jak mi to běhá v trondheimských bažinách. Tentokrát jsem si příliš neužil nádherných bažin téměř bez stromů, kterými jde velice rychle běžet, protože většina tréninků vedla svažitými oblastmi s hustým lesem. Okolí cílové arény pro finále longu, midlu a pro štafety je totiž přesně takové, a tak jsme se na to snažili připravit.

Z celé řady tréninků bych rád vypíchl dva, které jsme běželi společně s dánskou reprezentací. Middle (mapa) vystihl přesně to, co nás může potkat ve finálových závodech na MS – zelená mapa, malá viditelnost, méně výrazné bažiny, kontroly ve svahu. V takovém terénu je potřeba si věřit a přesně realizovat naplánovaný postup. Druhým tréninkem byla klasika (mapa) v terénu dále od Trondheimu na pokraji divočiny. Mapa byla navíc deset let stará, což umocnilo zážitek ze skutečného skandinávského orienťáku - dvanáct kilometrů téměř bez cest, volby postupů, fyzicky náročný terén (bažiny, vysoké borůvčí), vystoupat každou vrstevnici bolelo. Kéž by klasika na MS byla podobná.

Mé dojmy z posledního soustředění jsou vesměs pozitivní, nedělal jsem příliš velké mapové chyby a běhal celkem jistě. I fyzická forma jde pomalu nahoru. Nicméně pořád nemám s mapou takovou jistotu, jako v domácích terénech. Je to opravdu ten srázek, který je v mapě, nebo nějaký jiný, který se do mapy nevešel? Je to opravdu ta bažina, na kterou jsem chtěl doběhnout? Květnové soustředění, zrušené kvůli sněhu, citelně chybí. Další soustředění už bohužel v plánu není, tak se v následujících týdnech zaměřím alespoň na teoretickou mapovou přípravu.

Archiv